11. březen, normální den pro většinu lidí. V Japonsku bylo páteční, celkem pěkné slunečné odpoledne. V pár okamžicích bylo vše jinak. Pár vteřin mnoha Japoncům změnilo život.
I v našich médiích nastala záplava zpráv, fotek, videíí, popisující počty mrtvých, zdevastovanou krajinu, tragédii. Konečně se ale objevují i dobré zprávy o těch, kterým se podařilo přežít. Celostní obrázek země to ale není. Jsem vděčná, že velká většina mých japonských přátel a spolupracovníků se mi ozvala, ať si o ně nedělám starosti. Pravda je, že nebyli přímo ze tsunami zasažených oblastí. Mluvili „pouze" o výpadcích elektřiny, problémech v dopravě, a že některého zboží je nedostatek. Normálně ale fungují a chodí do práce. Ulevilo se mi.
Vánoce skončily a před námi je Silvestr. Někdo si jen tak symbolicky poslední den v roce připije na zdraví s blízkými, pro druhého by zakončení roku bez pořádné „oslavy" nebylo ono. A i ty následky alkoholu k začátku novému roku už tak nějak patří.
Nedávno jsem slyšela příběh českého zaměstnance, budu mu říkat pan Rychlý, pracujícího v českém zastoupení japonské firmy. Pracuje ve firmě již několik let a jak sám říká, „Už jsem si na ledacos zvykl a jsem celkem spokojený, ale..."
